Den Třináctý - Las Vegas - 16.2.2008 - sobota - by Véra
Vstáváme brzo a vyrážíme směrem k Hooverově přehradě a pak k Las Vegas. Za cca 3 hodiny jsme u Hooverovy přehrady. Pohled ze shora je spíš deprimující, do úzkého kaňonu se k samotné stavbě táhne v serpentinách kolona aut a štrúdl pěších lidí a na druhé straně přehrady to samé. Ale pohled zblízka je přeci jen lepší. Vystupujeme z auta a jdeme po hrázi pěšky. Hráz samotná je sice krátká, ostatně celý kaňon je pěkně úzký, ale je vysoká 228 m a to člověk ocení, až když na ní stojí. Hladina jezera Mead je hodně nízko. Večer se Vláďa dočetl v novinách, že nejnovější studie potvrzuje, že jezero nemá dostatečný přítok a vinou vysoké spotřeby vody prostě vysychá. Důvodem je obrovská spotřeba vody v Las Vegas a dalších městech. Do deseti let prý voda v Lake Mead nebude stačit Las Vegas zásobit. Navíc má v důsledku globálního oteplování přijít sušší období.
Hoover s nízkou hladinou vody a hráz s Veronikou
Z Hoover Dam míříme konečně k Las Vegas. Po několika neúspěšných pokusech o ubytování (buď je draho nebo plno) jsme se chytli v motelu Wild Wild West. I tak je cena ale příšerná, 99 dolarů! Problém je v tom, že je tzv. President’s Day Weekend, čili svátek plný slev a pondělního volna, takže lidé vyrazili do Vegas za zábavou. Ceny ubytování vylétly na trojnásobek a všude je dost plno. Hrací automaty jsou doslova na každém kroku, i v lobby hotelu.
Chvíli jsme si odpočinuli na hotelu a kolem 17 jsme vyrazili do šumu. Potřebujeme se odreagovat, takže první zastávka je Metropolitan Express – ukrutná horská dráha v komplexu New York New York, který je zmenšeninou newyorského Manhattanu. Obrovská kasina, hotely, zábavní atrakce a restaurace jsou na každém kroku. A samozřejmě masy lidí. Popravdě, za celou jízdu na té horské dráze jsem otevřela oči asi jen dvakrát ani ne na vteřinu, křečovitě jsem se držela bezpečnostních zábran a ječela jak hysterka. No hrůza!
New York New York s horskou dráhou, fotka z dráhy, Las Vegas strip
Když zastavili, nevěřila jsem, že je konec. Klepaly se mi kolena i ruce. Po takovém adrenalinu potřebujeme vzpruhu, takže bar a pivo! Vybíráme si ochutnávku 4 druhů piv za 14 dolarů. Jedno z nich je prý „most bitter“, ale to evidentně neznají naší Plzeň. Vláďa je trochu zklamán, zato mne to chutná. Jendo pivo je dokonce citrónové! Všechny čtyři jsou to ale sotva třetinky. Vláďa tedy tvrdil, že jen dvoudecky, ale to z něj mluvila žízeň. Dali jsme je pěkně nalačno, takže se od té doby ohromně bavíme, ale těžknou nám nohy. A to máme před sebou celý Strip.
Z New Yowk New York přecházíme do dalších komplexů. Fotíme Strip, motáme se po rozlehlých, blikajících kasinech, hledáme něco k jídlu, procházíme akvárium se žraloky, fontány u Bellagia, sledujeme poněkud dětinskou námořní bitvu u komplexu Treasure Island včetně potopení jedné z lodí, gondoliéry na gondolách v umělých kanálech u komplexu Venetian i přesládlý disneyovský hrad Excalibur. O půlnoci se necháme vyvézt výtahem na Eiffelovu věž v komplexu Paris a fotíme noční Vegas. Nádhera.
Excalibur, Luxor, žraločí útes, paříž, zpívající fotnána a Benátky. Impozantní pohled z Eiffelovky
Cestou zpět po druhé straně Stripu jsme si koupili ledovou Margharitu, prohráli v automatech 20 dolarů a s vědomím, že máme štěstí v lásce jsme v půl druhé dorazili unaveni na pokoj.
Neděle 17. 2. - by Véra
Spíme dlouho – zaslouženě. Snídaně je tentokrát v ceně ubytování, takže se jdeme nadlábnout (opět máme eggs, sausages, hash browns a coffee) a balíme poslední věci. V 13 hodin jsme už na letišti a v 16:50 odlétáme do Frankfurtu a pak domů.
Luxor z letiště, naše letadlo a nejvyšší hotel ve Vegas - stratosféra
